Výsledky hledání pro výraz: jednotka

8542311000 80-Zboží specifikované v poznámce 8 b) 3) k této kapitole

8542 31 10 a 8542 31 90-Procesory a řídící jednotky, též kombinované s paměťmi, měniči, logickými obvody, zesilovači, hodinovými a časovými obvody nebo s jinými obvody

Do těchto podpoložek patří:
1. mikroprocesory, rovněž nazývané mikroprocesorové jednotky (MPU), což jsou integrované obvody, které lze definovat jako zařízení, jež vykonávají primární instrukce, činnosti a systémové řídící funkce. Sestávají z následujících hlavních částí:
— aritmetická logická jednotka (ALU);
— dekodér instrukce a programový čítač;
— řídicí jednotka;
— vstupní/výstupní (I/O) jednotka pro komunikaci s jinými zařízeními.
Mikroprocesor může pracovat pouze tehdy, je-li kromě vnitřní paměti použita též externí paměť nebo jiné zařízení.
Mohou mít jednu nebo více mikroprogramových pamětí (RAM nebo ROM) pro zavádění a ukládání mikroinstrukcí, čímž se zvyšuje počet primárních instrukcí v řídicí jednotce.
Mikroprogramová ROM, kterou může obsahovat mikroprocesor, je určena k ukládání binárních základních instrukcí a není považována za reálnou programovou paměť pro ukládání instrukcí, které se mají provést.
Tyto výrobky mohou obsahovat rychlou vyrovnávací paměť instrukcí nebo mikroperiferních funkcí.
Patří sem mikroprocesory zcela vyrobené pro specifické aplikace, na základě určení „plně zakázkové“, „hradlové pole“ nebo „standardní primární článek“.
Provozní kapacita mikroprocesorů znamená délku každého slova, které dokáže registr aritmetické a logické jednotky zpracovat v jednom mikroinstrukčním cyklu.
2. Mikrořadiče a mikropočítače, což jsou integrované obvody, sestávající nejméně z následujících hlavních částí:
— mikroprocesoru, rovněž nazývaného mikroprocesorová jednotka (MPU);
— programové paměti (například RAM, ROM, PROM, EPROM, E 2 ROM, flash E 2 PROM) připojené k dekodéru instrukce a obsahující program, který definuje pořadí instrukcí;
— datové paměti (například RAM nebo E 2 PROM), která není, oproti mikroprocesorům, přístupná z vně čipu;
— externí sběrnice (pro data, adresy nebo instrukce).
Mikrořadiče jsou naprogramovány nebo následně programovatelné k vykonávání specifických funkcí a pouze pro určité použití (např. pro televizní přijímače, videorekordéry nebo videopřehrávače nebo pro mikrovlnné trouby).
Mikropočítače jsou schopny samostatné činnosti (jsou samostatné) a jsou určeny pro všeobecné použití (např. u střediskových počítačů, minipočítačů a osobních počítačů). Mikropočítače jsou volně programovatelné v souladu s požadavky uživatele.
Patří sem mikrořadiče zcela vyrobené pro specifické aplikace, na základě určení „plně zakázkové“, „hradlové pole“ nebo „standardní buňka“.
Provozní kapacita mikrořadičů a mikropočítačů znamená délku každého slova, které dokáže registr aritmetické logické jednotky zpracovat v jednom mikroinstrukčním cyklu.
3. Řídicí obvody, což jsou integrované obvody používané k ovlivnění postupu nebo výkonu stroje (například zařízení pro automatizované zpracování dat). Řídicí obvody (např. pro diskové paměťové jednotky, paměti, elektrické motory nebo CRT obrazovky) jsou obvykle schopny interpretovat signály a v souladu s touto interpretací stanovit dobu a pořadí určitých funkcí (například vstup, zpracování, uložení a výstup v systému automatizovaného zpracování dat).

8542 31 10-Zboží specifikované v poznámce 8 b) 3) k této kapitole

Viz vysvětlivky k HS k číslu 8542, část III).

–

8542 31 10

8542319000 80-Ostatní

8542 31 10 a 8542 31 90-Procesory a řídící jednotky, též kombinované s paměťmi, měniči, logickými obvody, zesilovači, hodinovými a časovými obvody nebo s jinými obvody

Do těchto podpoložek patří:
1. mikroprocesory, rovněž nazývané mikroprocesorové jednotky (MPU), což jsou integrované obvody, které lze definovat jako zařízení, jež vykonávají primární instrukce, činnosti a systémové řídící funkce. Sestávají z následujících hlavních částí:
— aritmetická logická jednotka (ALU);
— dekodér instrukce a programový čítač;
— řídicí jednotka;
— vstupní/výstupní (I/O) jednotka pro komunikaci s jinými zařízeními.
Mikroprocesor může pracovat pouze tehdy, je-li kromě vnitřní paměti použita též externí paměť nebo jiné zařízení.
Mohou mít jednu nebo více mikroprogramových pamětí (RAM nebo ROM) pro zavádění a ukládání mikroinstrukcí, čímž se zvyšuje počet primárních instrukcí v řídicí jednotce.
Mikroprogramová ROM, kterou může obsahovat mikroprocesor, je určena k ukládání binárních základních instrukcí a není považována za reálnou programovou paměť pro ukládání instrukcí, které se mají provést.
Tyto výrobky mohou obsahovat rychlou vyrovnávací paměť instrukcí nebo mikroperiferních funkcí.
Patří sem mikroprocesory zcela vyrobené pro specifické aplikace, na základě určení „plně zakázkové“, „hradlové pole“ nebo „standardní primární článek“.
Provozní kapacita mikroprocesorů znamená délku každého slova, které dokáže registr aritmetické a logické jednotky zpracovat v jednom mikroinstrukčním cyklu.
2. Mikrořadiče a mikropočítače, což jsou integrované obvody, sestávající nejméně z následujících hlavních částí:
— mikroprocesoru, rovněž nazývaného mikroprocesorová jednotka (MPU);
— programové paměti (například RAM, ROM, PROM, EPROM, E 2 ROM, flash E 2 PROM) připojené k dekodéru instrukce a obsahující program, který definuje pořadí instrukcí;
— datové paměti (například RAM nebo E 2 PROM), která není, oproti mikroprocesorům, přístupná z vně čipu;
— externí sběrnice (pro data, adresy nebo instrukce).
Mikrořadiče jsou naprogramovány nebo následně programovatelné k vykonávání specifických funkcí a pouze pro určité použití (např. pro televizní přijímače, videorekordéry nebo videopřehrávače nebo pro mikrovlnné trouby).
Mikropočítače jsou schopny samostatné činnosti (jsou samostatné) a jsou určeny pro všeobecné použití (např. u střediskových počítačů, minipočítačů a osobních počítačů). Mikropočítače jsou volně programovatelné v souladu s požadavky uživatele.
Patří sem mikrořadiče zcela vyrobené pro specifické aplikace, na základě určení „plně zakázkové“, „hradlové pole“ nebo „standardní buňka“.
Provozní kapacita mikrořadičů a mikropočítačů znamená délku každého slova, které dokáže registr aritmetické logické jednotky zpracovat v jednom mikroinstrukčním cyklu.
3. Řídicí obvody, což jsou integrované obvody používané k ovlivnění postupu nebo výkonu stroje (například zařízení pro automatizované zpracování dat). Řídicí obvody (např. pro diskové paměťové jednotky, paměti, elektrické motory nebo CRT obrazovky) jsou obvykle schopny interpretovat signály a v souladu s touto interpretací stanovit dobu a pořadí určitých funkcí (například vstup, zpracování, uložení a výstup v systému automatizovaného zpracování dat).

–

8542 31 90

8525600000 80-Vysílací přístroje obsahující přijímací zařízení

8525 60 00-Vysílací přístroje obsahující přijímací zařízení

Do této podpoložky také patří jednotky, u nichž jsou prvky vysílače a přijímače umístěny v různých nábytkových jednotkách nebo pouzdrech, za předpokladu, že vytvářejí funkční jednotku. Aby byly považovány za funkční jednotku, musí být přístroj vysílač-přijímač instalován blízko vedle sebe (například ve stejné budově nebo ve stejném vozidle) a musí mít některé prvky společné, jako např. anténu.

–

8525 60

8517620000 80-Zařízení pro příjem, konverzi a vysílání nebo regeneraci hlasu, obrazů nebo jiných dat, včetně přepínacích a směrovacích přístrojů

8517 62 00-Zařízení pro příjem, konverzi a vysílání nebo regeneraci hlasu, obrazů nebo jiných dat, včetně přepínacích a směrovacích přístrojů

Do této podpoložky patří dvě skupiny přístrojů:
1. přístroje pro příjem, konverzi a vysílání hlasu, obrazů nebo jiných dat;
2. přístroje pro regeneraci hlasu, obrazů nebo jiných dat.
Do této podpoložky patří:
1. karty pro síťová rozhraní;
2. modemy;
3. opakovače;
4. rozbočovače;
5. můstky (včetně přepínačů);
6. směrovače.
Do této podpoložky patří přístroje sestávající ze všech částí potřebných pro vysílání a příjem umístěných v jedné skříni nebo uzavření. Tak tomu je například u přenosných vysílaček s přijímačem (walkie-talkie), které obsahují baterie nebo akumulátory potřebné pro svůj provoz, nebo u přístroje vysílač-přijímač, kde napájecí zdroj bývá oddělený a k přístroji je připojen jenom kabelem.
Do těchto podpoložek také patří jednotky, u nichž jsou prvky vysílače a přijímače umístěny v různých nábytkových jednotkách nebo pouzdrech, a to za předpokladu, že vytvářejí funkční jednotku. Aby byly považovány za funkční jednotku, musí být přístroj vysílač-přijímač instalován blízko vedle sebe (například ve stejné budově nebo ve stejném vozidle) a musí mít některé prvky společné, jako např. anténu.
Do této podpoložky rovněž patří takzvané „bezdrátové náhlavní soupravy (headsety)“ navržené pro použití výhradně nebo hlavně s telefony pro celulární sítě (mobilní telefony) a určené k umístění na ucho, aby nebylo nutné přístroj držet v ruce. Tyto soupravy umožňují uživateli ovládat funkce telefonu, jako jsou příjem, ukončení hovoru a vytáčení čísel (například vytáčení posledního volaného čísla) ve vzdálenosti přibližně 10 m od telefonu a umožňují seřizovat hlasitost poslechu ve sluchátku. Součástí těchto náhlavních souprav je radiový vysílač/přijímač zajišťující spojení s mobilním telefonem pomocí bezdrátové technologie, jako je například „Bluetooth“.

–

8517 62

8517620010 80-Radiotelegrafické nebo radiotelefonní přístroje, pro použití v civilních letadlech

8517 62 00-Zařízení pro příjem, konverzi a vysílání nebo regeneraci hlasu, obrazů nebo jiných dat, včetně přepínacích a směrovacích přístrojů

Do této podpoložky patří dvě skupiny přístrojů:
1. přístroje pro příjem, konverzi a vysílání hlasu, obrazů nebo jiných dat;
2. přístroje pro regeneraci hlasu, obrazů nebo jiných dat.
Do této podpoložky patří:
1. karty pro síťová rozhraní;
2. modemy;
3. opakovače;
4. rozbočovače;
5. můstky (včetně přepínačů);
6. směrovače.
Do této podpoložky patří přístroje sestávající ze všech částí potřebných pro vysílání a příjem umístěných v jedné skříni nebo uzavření. Tak tomu je například u přenosných vysílaček s přijímačem (walkie-talkie), které obsahují baterie nebo akumulátory potřebné pro svůj provoz, nebo u přístroje vysílač-přijímač, kde napájecí zdroj bývá oddělený a k přístroji je připojen jenom kabelem.
Do těchto podpoložek také patří jednotky, u nichž jsou prvky vysílače a přijímače umístěny v různých nábytkových jednotkách nebo pouzdrech, a to za předpokladu, že vytvářejí funkční jednotku. Aby byly považovány za funkční jednotku, musí být přístroj vysílač-přijímač instalován blízko vedle sebe (například ve stejné budově nebo ve stejném vozidle) a musí mít některé prvky společné, jako např. anténu.
Do této podpoložky rovněž patří takzvané „bezdrátové náhlavní soupravy (headsety)“ navržené pro použití výhradně nebo hlavně s telefony pro celulární sítě (mobilní telefony) a určené k umístění na ucho, aby nebylo nutné přístroj držet v ruce. Tyto soupravy umožňují uživateli ovládat funkce telefonu, jako jsou příjem, ukončení hovoru a vytáčení čísel (například vytáčení posledního volaného čísla) ve vzdálenosti přibližně 10 m od telefonu a umožňují seřizovat hlasitost poslechu ve sluchátku. Součástí těchto náhlavních souprav je radiový vysílač/přijímač zajišťující spojení s mobilním telefonem pomocí bezdrátové technologie, jako je například „Bluetooth“.

–

8517 62 00 10

8517620090 80-Ostatní

8517 62 00-Zařízení pro příjem, konverzi a vysílání nebo regeneraci hlasu, obrazů nebo jiných dat, včetně přepínacích a směrovacích přístrojů

Do této podpoložky patří dvě skupiny přístrojů:
1. přístroje pro příjem, konverzi a vysílání hlasu, obrazů nebo jiných dat;
2. přístroje pro regeneraci hlasu, obrazů nebo jiných dat.
Do této podpoložky patří:
1. karty pro síťová rozhraní;
2. modemy;
3. opakovače;
4. rozbočovače;
5. můstky (včetně přepínačů);
6. směrovače.
Do této podpoložky patří přístroje sestávající ze všech částí potřebných pro vysílání a příjem umístěných v jedné skříni nebo uzavření. Tak tomu je například u přenosných vysílaček s přijímačem (walkie-talkie), které obsahují baterie nebo akumulátory potřebné pro svůj provoz, nebo u přístroje vysílač-přijímač, kde napájecí zdroj bývá oddělený a k přístroji je připojen jenom kabelem.
Do těchto podpoložek také patří jednotky, u nichž jsou prvky vysílače a přijímače umístěny v různých nábytkových jednotkách nebo pouzdrech, a to za předpokladu, že vytvářejí funkční jednotku. Aby byly považovány za funkční jednotku, musí být přístroj vysílač-přijímač instalován blízko vedle sebe (například ve stejné budově nebo ve stejném vozidle) a musí mít některé prvky společné, jako např. anténu.
Do této podpoložky rovněž patří takzvané „bezdrátové náhlavní soupravy (headsety)“ navržené pro použití výhradně nebo hlavně s telefony pro celulární sítě (mobilní telefony) a určené k umístění na ucho, aby nebylo nutné přístroj držet v ruce. Tyto soupravy umožňují uživateli ovládat funkce telefonu, jako jsou příjem, ukončení hovoru a vytáčení čísel (například vytáčení posledního volaného čísla) ve vzdálenosti přibližně 10 m od telefonu a umožňují seřizovat hlasitost poslechu ve sluchátku. Součástí těchto náhlavních souprav je radiový vysílač/přijímač zajišťující spojení s mobilním telefonem pomocí bezdrátové technologie, jako je například „Bluetooth“.

–

8517 62 00 90

8504403010 80-Pro použití v civilních letadlech

8504 40 30-Používané s telekomunikačními přístroji, zařízeními pro automatizované zpracování dat a jejich jednotkami

Do této podpoložky patří statické měniče pro telekomunikační přístroje nebo pro zařízení pro automatizované zpracování dat a jejich jednotky, které:
— mají obvykle stabilizační obvody;
— mají specifické výstupní napětí například 3,3, 5, 12, 24, 48 nebo 60 V.
Statické měniče pro telekomunikační přístroje nebo pro zařízení pro automatizované zpracování dat a jejich jednotky slouží například k převodu střídavého proudu (AC) z hlavní elektrické sítě na požadovaný stejnosměrný proud (DC).
U zařízení pro automatizované zpracování dat se používají tak zvané zdroje nepřerušitelného napájení (UPS), které zajišťují „záložní“ energii (se signálem o „správném výkonu“) v případě, kdy dojde k poruše při dodávce energie, a tak lze předejít ztrátě dat.

–

8504 40 30 10

8504403090 80-Ostatní

8504 40 30-Používané s telekomunikačními přístroji, zařízeními pro automatizované zpracování dat a jejich jednotkami

Do této podpoložky patří statické měniče pro telekomunikační přístroje nebo pro zařízení pro automatizované zpracování dat a jejich jednotky, které:
— mají obvykle stabilizační obvody;
— mají specifické výstupní napětí například 3,3, 5, 12, 24, 48 nebo 60 V.
Statické měniče pro telekomunikační přístroje nebo pro zařízení pro automatizované zpracování dat a jejich jednotky slouží například k převodu střídavého proudu (AC) z hlavní elektrické sítě na požadovaný stejnosměrný proud (DC).
U zařízení pro automatizované zpracování dat se používají tak zvané zdroje nepřerušitelného napájení (UPS), které zajišťují „záložní“ energii (se signálem o „správném výkonu“) v případě, kdy dojde k poruše při dodávce energie, a tak lze předejít ztrátě dat.

–

8504 40 30 90

8423815000 80-Váhy používané v prodejnách

8423 81 10 až 8423 89 00-Ostatní přístroje a zařízení k určování hmotnosti

Do těchto podpoložek patří elektromechanické váhy, v nichž se hmotnost předmětu převádí na elektrický signál (proudový) pomocí převodníku umístěného ve váhách, tento proud se pak měří měřicím zařízením, které je zabudováno v těchto váhách. Zpravidla měřicí převodníky v takových váhách sestávají z dynamometru nebo tyčí s tenzometry (elektrické odpory) zapojených tak, aby vytvářely elektrický můstek. Síla vyvolávaná váženou hmotou deformuje dynamometr a způsobuje změnu délky tenzometru (smrštění nebo prodloužení) a tím změnu odporu, která je úměrná vážené hmotě a která se přenáší ve formě změny proudu do měřicího zařízení na stupnici můstkem, jenž měří odpor.
Kromě měřicího zařízení, známého jako vážící jednotka, váhová zobrazovací jednotka nebo indikátor vážení, které se normálně nachází pod jedním uzavřením, mohou mít elektromechanické váhy také jiné jednotky, které jsou navzájem propojeny (např. klávesnice, paměťová jednotka, tiskárna, VDU, regulátor a čtecí zařízení štítků nebo karet pro kontrolu vstupu do vah). V systémech vážení tohoto typu lze několik vah připojit ke společnému měřicímu přístroji (známé také jako „dálkové vážící terminály“).
Váhy uvedené výše je rovněž možné vybavit propojovací jednotkou („interface“), přes kterou lze váhy připojit k jednotce automatizovaného zpracování dat.
Elektromechanické váhy se pokládají za „elektronické váhy“, jsou-li do měřicího zařízení vah zabudovány mikroprocesory, například, aby počítaly cenu váženého množství za pomoci jednotkové ceny (např. ceny za kilogram) zavedené do vah.

–

8423 81 50

8423815010 80-Využívající elektronické prostředky k určování hmotnosti

8423 81 10 až 8423 89 00-Ostatní přístroje a zařízení k určování hmotnosti

Do těchto podpoložek patří elektromechanické váhy, v nichž se hmotnost předmětu převádí na elektrický signál (proudový) pomocí převodníku umístěného ve váhách, tento proud se pak měří měřicím zařízením, které je zabudováno v těchto váhách. Zpravidla měřicí převodníky v takových váhách sestávají z dynamometru nebo tyčí s tenzometry (elektrické odpory) zapojených tak, aby vytvářely elektrický můstek. Síla vyvolávaná váženou hmotou deformuje dynamometr a způsobuje změnu délky tenzometru (smrštění nebo prodloužení) a tím změnu odporu, která je úměrná vážené hmotě a která se přenáší ve formě změny proudu do měřicího zařízení na stupnici můstkem, jenž měří odpor.
Kromě měřicího zařízení, známého jako vážící jednotka, váhová zobrazovací jednotka nebo indikátor vážení, které se normálně nachází pod jedním uzavřením, mohou mít elektromechanické váhy také jiné jednotky, které jsou navzájem propojeny (např. klávesnice, paměťová jednotka, tiskárna, VDU, regulátor a čtecí zařízení štítků nebo karet pro kontrolu vstupu do vah). V systémech vážení tohoto typu lze několik vah připojit ke společnému měřicímu přístroji (známé také jako „dálkové vážící terminály“).
Váhy uvedené výše je rovněž možné vybavit propojovací jednotkou („interface“), přes kterou lze váhy připojit k jednotce automatizovaného zpracování dat.
Elektromechanické váhy se pokládají za „elektronické váhy“, jsou-li do měřicího zařízení vah zabudovány mikroprocesory, například, aby počítaly cenu váženého množství za pomoci jednotkové ceny (např. ceny za kilogram) zavedené do vah.

–

8423 81 50 10