Výsledky hledání pro výraz: lom

3815909000 80-Ostatní

3815 90 10 a 3815 90 90-Ostatní

Do těchto podpoložek patří směsi založené na sloučeninách, jejichž podstata a poměry se různí podle chemické reakce, která má být katalyzována. Často jsou používány ve výrobě plastů, mnohdy pod označeními jako iniciátory, přenosová činidla, terminátory nebo telomery a síťovací činidla.
Patří mezi ně:
1. „radikálové“ katalyzátory
Jsou to přípravky, založené na organických sloučeninách, které se zvolna rozkládají za reakčních podmínek a poskytují fragmenty, které při srážkách s původním monomerem upřednostňují tvorbu vazby a vznik nového volného radikálu schopného opakovat proces a propagovat řetězec.
Mezi nimi jsou:
a) přípravky na bázi organických peroxidů typu R–O–O–R′ (organické roztoky peroxidů jako jsou acetyl a dibenzoyl peroxidy). Během reakce vznikají radikály RO· a R′O· a působí jako aktivátory;
b) přípravky založené na azosloučeninách (jako je azobisisobutyronitril), které se rozkládají v průběhu reakce, uvolňují dusík a tvoří volné radikály;
c) redoxní přípravky (například směs peroxidu draselného a dodecylmerkaptanu), u kterých vzniká aktivující radikál v důsledku redoxní reakce.
2. iontové katalyzátory
Jsou to obvykle organické roztoky sloučenin, které generují ionty schopné se připojit na dvojnou vazbu a reprodukovat aktivní místo ve vzniklém produktu.
Zahrnují:
a) katalyzátory zieglerova typu pro výrobu polyolefinů (například směs titanu a triethylaluminia);
b) katalyzátory ziegler-nattova typu (stereokatalyzátory, orientující katalyzátory), jako je směs chloridu titanitého a trialkylaluminia, pro přípravu izotaktického polypropylenu a blokových kopolymerů ethylenu-olefinu;
c) katalyzátory pro přípravu polyuretanů (například směs triethylendiaminu a sloučenin cínu);
d) katalyzátory pro výrobu aminoplastů (například kyselina fosforečná v organickém rozpouštědle).
3. katalyzátory pro polykondenzační reakce
Jsou to přípravky založené na rozličných sloučeninách (například směs octanu vápenatého, oxidu antimonitého, alkoholátů titanu atd.).

–

3815 90 90

3815909016 80-Iniciátor na bázi (dimethylaminopropyl)močoviny

3815 90 10 a 3815 90 90-Ostatní

Do těchto podpoložek patří směsi založené na sloučeninách, jejichž podstata a poměry se různí podle chemické reakce, která má být katalyzována. Často jsou používány ve výrobě plastů, mnohdy pod označeními jako iniciátory, přenosová činidla, terminátory nebo telomery a síťovací činidla.
Patří mezi ně:
1. „radikálové“ katalyzátory
Jsou to přípravky, založené na organických sloučeninách, které se zvolna rozkládají za reakčních podmínek a poskytují fragmenty, které při srážkách s původním monomerem upřednostňují tvorbu vazby a vznik nového volného radikálu schopného opakovat proces a propagovat řetězec.
Mezi nimi jsou:
a) přípravky na bázi organických peroxidů typu R–O–O–R′ (organické roztoky peroxidů jako jsou acetyl a dibenzoyl peroxidy). Během reakce vznikají radikály RO· a R′O· a působí jako aktivátory;
b) přípravky založené na azosloučeninách (jako je azobisisobutyronitril), které se rozkládají v průběhu reakce, uvolňují dusík a tvoří volné radikály;
c) redoxní přípravky (například směs peroxidu draselného a dodecylmerkaptanu), u kterých vzniká aktivující radikál v důsledku redoxní reakce.
2. iontové katalyzátory
Jsou to obvykle organické roztoky sloučenin, které generují ionty schopné se připojit na dvojnou vazbu a reprodukovat aktivní místo ve vzniklém produktu.
Zahrnují:
a) katalyzátory zieglerova typu pro výrobu polyolefinů (například směs titanu a triethylaluminia);
b) katalyzátory ziegler-nattova typu (stereokatalyzátory, orientující katalyzátory), jako je směs chloridu titanitého a trialkylaluminia, pro přípravu izotaktického polypropylenu a blokových kopolymerů ethylenu-olefinu;
c) katalyzátory pro přípravu polyuretanů (například směs triethylendiaminu a sloučenin cínu);
d) katalyzátory pro výrobu aminoplastů (například kyselina fosforečná v organickém rozpouštědle).
3. katalyzátory pro polykondenzační reakce
Jsou to přípravky založené na rozličných sloučeninách (například směs octanu vápenatého, oxidu antimonitého, alkoholátů titanu atd.).

–

3815 90 90 16

3815909018 80-Oxidační katalyzátor s účinnou látkou di[manganum(1+)]-1,2-bis(oktahydro-4,7-dimethyl-1H-1,4,7-triazonin-1-yl-kN$1, kN$4, kN$7)ethan-di-µ-oxo-µ-(-(ethanoato-kO, kO')-di[chlorid(1-)], který se používá k urychlení chemické oxidace nebo bělení (CAS RN 1217890-37-3)

3815 90 10 a 3815 90 90-Ostatní

Do těchto podpoložek patří směsi založené na sloučeninách, jejichž podstata a poměry se různí podle chemické reakce, která má být katalyzována. Často jsou používány ve výrobě plastů, mnohdy pod označeními jako iniciátory, přenosová činidla, terminátory nebo telomery a síťovací činidla.
Patří mezi ně:
1. „radikálové“ katalyzátory
Jsou to přípravky, založené na organických sloučeninách, které se zvolna rozkládají za reakčních podmínek a poskytují fragmenty, které při srážkách s původním monomerem upřednostňují tvorbu vazby a vznik nového volného radikálu schopného opakovat proces a propagovat řetězec.
Mezi nimi jsou:
a) přípravky na bázi organických peroxidů typu R–O–O–R′ (organické roztoky peroxidů jako jsou acetyl a dibenzoyl peroxidy). Během reakce vznikají radikály RO· a R′O· a působí jako aktivátory;
b) přípravky založené na azosloučeninách (jako je azobisisobutyronitril), které se rozkládají v průběhu reakce, uvolňují dusík a tvoří volné radikály;
c) redoxní přípravky (například směs peroxidu draselného a dodecylmerkaptanu), u kterých vzniká aktivující radikál v důsledku redoxní reakce.
2. iontové katalyzátory
Jsou to obvykle organické roztoky sloučenin, které generují ionty schopné se připojit na dvojnou vazbu a reprodukovat aktivní místo ve vzniklém produktu.
Zahrnují:
a) katalyzátory zieglerova typu pro výrobu polyolefinů (například směs titanu a triethylaluminia);
b) katalyzátory ziegler-nattova typu (stereokatalyzátory, orientující katalyzátory), jako je směs chloridu titanitého a trialkylaluminia, pro přípravu izotaktického polypropylenu a blokových kopolymerů ethylenu-olefinu;
c) katalyzátory pro přípravu polyuretanů (například směs triethylendiaminu a sloučenin cínu);
d) katalyzátory pro výrobu aminoplastů (například kyselina fosforečná v organickém rozpouštědle).
3. katalyzátory pro polykondenzační reakce
Jsou to přípravky založené na rozličných sloučeninách (například směs octanu vápenatého, oxidu antimonitého, alkoholátů titanu atd.).

–

3815 90 90 18

3815909020 80-Katalyzátor, ve formě prášku, sestávající ze směsi chloridu titanitého a chloridu hlinitého, obsahující : – 20 % hmotnostních nebo více, avšak nejvýše 30 % hmotnostních titanu a – 55 % hmotnostních nebo více, avšak nejvýše 72 % hmotnostních chlóru

3815 90 10 a 3815 90 90-Ostatní

Do těchto podpoložek patří směsi založené na sloučeninách, jejichž podstata a poměry se různí podle chemické reakce, která má být katalyzována. Často jsou používány ve výrobě plastů, mnohdy pod označeními jako iniciátory, přenosová činidla, terminátory nebo telomery a síťovací činidla.
Patří mezi ně:
1. „radikálové“ katalyzátory
Jsou to přípravky, založené na organických sloučeninách, které se zvolna rozkládají za reakčních podmínek a poskytují fragmenty, které při srážkách s původním monomerem upřednostňují tvorbu vazby a vznik nového volného radikálu schopného opakovat proces a propagovat řetězec.
Mezi nimi jsou:
a) přípravky na bázi organických peroxidů typu R–O–O–R′ (organické roztoky peroxidů jako jsou acetyl a dibenzoyl peroxidy). Během reakce vznikají radikály RO· a R′O· a působí jako aktivátory;
b) přípravky založené na azosloučeninách (jako je azobisisobutyronitril), které se rozkládají v průběhu reakce, uvolňují dusík a tvoří volné radikály;
c) redoxní přípravky (například směs peroxidu draselného a dodecylmerkaptanu), u kterých vzniká aktivující radikál v důsledku redoxní reakce.
2. iontové katalyzátory
Jsou to obvykle organické roztoky sloučenin, které generují ionty schopné se připojit na dvojnou vazbu a reprodukovat aktivní místo ve vzniklém produktu.
Zahrnují:
a) katalyzátory zieglerova typu pro výrobu polyolefinů (například směs titanu a triethylaluminia);
b) katalyzátory ziegler-nattova typu (stereokatalyzátory, orientující katalyzátory), jako je směs chloridu titanitého a trialkylaluminia, pro přípravu izotaktického polypropylenu a blokových kopolymerů ethylenu-olefinu;
c) katalyzátory pro přípravu polyuretanů (například směs triethylendiaminu a sloučenin cínu);
d) katalyzátory pro výrobu aminoplastů (například kyselina fosforečná v organickém rozpouštědle).
3. katalyzátory pro polykondenzační reakce
Jsou to přípravky založené na rozličných sloučeninách (například směs octanu vápenatého, oxidu antimonitého, alkoholátů titanu atd.).

–

3815 90 90 20

3815909030 80-Katalyzátor sestávající ze suspenze těchto složek v minerálním oleji: – tetrahydrofuranových komplexních sloučenin chloridu hořečnatého a chloridu titanitého; a – oxidu křemičitého – obsahující 6,6 % (± 0,6 %) hmotnostních hořčíku a – obsahující 2,3 % (± 0,2 %) hmotnostních titanu

3815 90 10 a 3815 90 90-Ostatní

Do těchto podpoložek patří směsi založené na sloučeninách, jejichž podstata a poměry se různí podle chemické reakce, která má být katalyzována. Často jsou používány ve výrobě plastů, mnohdy pod označeními jako iniciátory, přenosová činidla, terminátory nebo telomery a síťovací činidla.
Patří mezi ně:
1. „radikálové“ katalyzátory
Jsou to přípravky, založené na organických sloučeninách, které se zvolna rozkládají za reakčních podmínek a poskytují fragmenty, které při srážkách s původním monomerem upřednostňují tvorbu vazby a vznik nového volného radikálu schopného opakovat proces a propagovat řetězec.
Mezi nimi jsou:
a) přípravky na bázi organických peroxidů typu R–O–O–R′ (organické roztoky peroxidů jako jsou acetyl a dibenzoyl peroxidy). Během reakce vznikají radikály RO· a R′O· a působí jako aktivátory;
b) přípravky založené na azosloučeninách (jako je azobisisobutyronitril), které se rozkládají v průběhu reakce, uvolňují dusík a tvoří volné radikály;
c) redoxní přípravky (například směs peroxidu draselného a dodecylmerkaptanu), u kterých vzniká aktivující radikál v důsledku redoxní reakce.
2. iontové katalyzátory
Jsou to obvykle organické roztoky sloučenin, které generují ionty schopné se připojit na dvojnou vazbu a reprodukovat aktivní místo ve vzniklém produktu.
Zahrnují:
a) katalyzátory zieglerova typu pro výrobu polyolefinů (například směs titanu a triethylaluminia);
b) katalyzátory ziegler-nattova typu (stereokatalyzátory, orientující katalyzátory), jako je směs chloridu titanitého a trialkylaluminia, pro přípravu izotaktického polypropylenu a blokových kopolymerů ethylenu-olefinu;
c) katalyzátory pro přípravu polyuretanů (například směs triethylendiaminu a sloučenin cínu);
d) katalyzátory pro výrobu aminoplastů (například kyselina fosforečná v organickém rozpouštědle).
3. katalyzátory pro polykondenzační reakce
Jsou to přípravky založené na rozličných sloučeninách (například směs octanu vápenatého, oxidu antimonitého, alkoholátů titanu atd.).

–

3815 90 90 30

3815909033 80-Katalyzátor, sestávající ze směsi různých alkylnaftalen-sulfonových kyselin, s alifatickými uhlovodíkovými řetězci obsahující 12 – 56 uhlíkových atomů

3815 90 10 a 3815 90 90-Ostatní

Do těchto podpoložek patří směsi založené na sloučeninách, jejichž podstata a poměry se různí podle chemické reakce, která má být katalyzována. Často jsou používány ve výrobě plastů, mnohdy pod označeními jako iniciátory, přenosová činidla, terminátory nebo telomery a síťovací činidla.
Patří mezi ně:
1. „radikálové“ katalyzátory
Jsou to přípravky, založené na organických sloučeninách, které se zvolna rozkládají za reakčních podmínek a poskytují fragmenty, které při srážkách s původním monomerem upřednostňují tvorbu vazby a vznik nového volného radikálu schopného opakovat proces a propagovat řetězec.
Mezi nimi jsou:
a) přípravky na bázi organických peroxidů typu R–O–O–R′ (organické roztoky peroxidů jako jsou acetyl a dibenzoyl peroxidy). Během reakce vznikají radikály RO· a R′O· a působí jako aktivátory;
b) přípravky založené na azosloučeninách (jako je azobisisobutyronitril), které se rozkládají v průběhu reakce, uvolňují dusík a tvoří volné radikály;
c) redoxní přípravky (například směs peroxidu draselného a dodecylmerkaptanu), u kterých vzniká aktivující radikál v důsledku redoxní reakce.
2. iontové katalyzátory
Jsou to obvykle organické roztoky sloučenin, které generují ionty schopné se připojit na dvojnou vazbu a reprodukovat aktivní místo ve vzniklém produktu.
Zahrnují:
a) katalyzátory zieglerova typu pro výrobu polyolefinů (například směs titanu a triethylaluminia);
b) katalyzátory ziegler-nattova typu (stereokatalyzátory, orientující katalyzátory), jako je směs chloridu titanitého a trialkylaluminia, pro přípravu izotaktického polypropylenu a blokových kopolymerů ethylenu-olefinu;
c) katalyzátory pro přípravu polyuretanů (například směs triethylendiaminu a sloučenin cínu);
d) katalyzátory pro výrobu aminoplastů (například kyselina fosforečná v organickém rozpouštědle).
3. katalyzátory pro polykondenzační reakce
Jsou to přípravky založené na rozličných sloučeninách (například směs octanu vápenatého, oxidu antimonitého, alkoholátů titanu atd.).

–

3815 90 90 33

3815909040 80-Katalyzátor: – obsahující oxid molybdenu a oxidy dalších kovů, v matrici oxidu křemičitého, – ve formě dutých válcovitých těles o délce 4 mm nebo větší, avšak nejvýše 12 mm, pro použití při výrobě kyseliny akrylové

3815 90 10 a 3815 90 90-Ostatní

Do těchto podpoložek patří směsi založené na sloučeninách, jejichž podstata a poměry se různí podle chemické reakce, která má být katalyzována. Často jsou používány ve výrobě plastů, mnohdy pod označeními jako iniciátory, přenosová činidla, terminátory nebo telomery a síťovací činidla.
Patří mezi ně:
1. „radikálové“ katalyzátory
Jsou to přípravky, založené na organických sloučeninách, které se zvolna rozkládají za reakčních podmínek a poskytují fragmenty, které při srážkách s původním monomerem upřednostňují tvorbu vazby a vznik nového volného radikálu schopného opakovat proces a propagovat řetězec.
Mezi nimi jsou:
a) přípravky na bázi organických peroxidů typu R–O–O–R′ (organické roztoky peroxidů jako jsou acetyl a dibenzoyl peroxidy). Během reakce vznikají radikály RO· a R′O· a působí jako aktivátory;
b) přípravky založené na azosloučeninách (jako je azobisisobutyronitril), které se rozkládají v průběhu reakce, uvolňují dusík a tvoří volné radikály;
c) redoxní přípravky (například směs peroxidu draselného a dodecylmerkaptanu), u kterých vzniká aktivující radikál v důsledku redoxní reakce.
2. iontové katalyzátory
Jsou to obvykle organické roztoky sloučenin, které generují ionty schopné se připojit na dvojnou vazbu a reprodukovat aktivní místo ve vzniklém produktu.
Zahrnují:
a) katalyzátory zieglerova typu pro výrobu polyolefinů (například směs titanu a triethylaluminia);
b) katalyzátory ziegler-nattova typu (stereokatalyzátory, orientující katalyzátory), jako je směs chloridu titanitého a trialkylaluminia, pro přípravu izotaktického polypropylenu a blokových kopolymerů ethylenu-olefinu;
c) katalyzátory pro přípravu polyuretanů (například směs triethylendiaminu a sloučenin cínu);
d) katalyzátory pro výrobu aminoplastů (například kyselina fosforečná v organickém rozpouštědle).
3. katalyzátory pro polykondenzační reakce
Jsou to přípravky založené na rozličných sloučeninách (například směs octanu vápenatého, oxidu antimonitého, alkoholátů titanu atd.).

–

3815 90 90 40

3706102000 80-Obsahující pouze zvukový záznam; negativní; pomocné pozitivní

3706 10 20-Obsahující pouze zvukový záznam; negativní; pomocné pozitivní

Do této podpoložky patří:
1. originální filmové negativy;
2. pomocné pozitivní filmy kopírované z originálních negativů; v černobílém procesu jsou známy jako „duplikační pozitivy“, „kaštanové pozitivy“, „levandulové pozitivy“, „duplikační kopie“, „hlavní kopie“, „jemnozrnné hlavní kopie“, kdežto v barevném procesu jsou nazývány „duplikační pozitivy“, „mezipozitivy“ nebo „pomocné pozitivy“; jsou připevněny na podkladu, který je lehce nafialovělý nebo nahnědlý nebo není zabarvený; tyto filmy nejsou normálně používány pro projekci, ale jsou určeny pro zhotovení duplikátů originálních negativů. Nicméně výjimečně mohou být používány k prohlížení, editaci a následné postsynchronizaci filmů.
Jako pomocné pozitivy jsou rovněž zařazovány tři pozitivní černobílé extrakty získané prostřednictvím filtrů (modrého, zeleného a červeného) z originálních barevných negativů, používané k získání, pomocí obdobných filtrů, barevných mezinegativů určených pro tvorbu pozitivních kopií;
3. duplikáty negativů okopírované z pomocných pozitivních filmů a určené pro kopírování pozitivních kopií; jsou označovány jako „duplikační negativy“ v černobílém procesu a „mezinegativy“ v barevném procesu ( 1 );
4. vratné mezinegativy, které jsou v barevném procesu získány přímo inverzí z originálního negativu a z kterého budou kopírovány kopie určené k ukazování;
5. „matricové filmy“ (červený, zelený, modrý), které jsou v barevném procesu získávány z negativů a ze kterých budou kopírovány kopie.
Když je jejich šířka 35 mm nebo větší, všechny tyto filmy – s výjimkou „matricových filmů“ – mají obvykle perforaci typickou pro negativy (soudkovitou).
To umožňuje rozlišit pomocné pozitivní filmy s neobarvenou podložkou od pozitivních filmů určených pro projekci, které mají perforaci typickou pro pozitivy.
Nicméně musí být poznamenáno, že filmy z některých zemí (především z bývalého SSSR) vykazují jedinečný typ perforace (Dubray-Howell), který je velmi podobný normální pozitivní perforaci a rovněž se nachází u originálních negativních filmů, u pomocných pozitivů a negativů a také u pozitivních kopií určených pro ukázku nebo projekci.
„Matricové filmy“ mají perforaci typickou pro pozitivy, ale mohou být rozeznány podle jejich tloušťky (téměř dvojnásobná než u pozitivů), podle jejich převažující nahnědlé barvy a mírného reliéfu na snímcích.

–

3706 10 20

3706109900 80-Ostatní pozitivní

3706 10 99-Ostatní pozitivní

Do této podpoložky patří filmy určené k promítání.
Pozitivní filmy s dvěma nebo více pásy snímků mají být zařazeny a clo má být vyměřeno podle šířky a délky filmu po rozřezání, tj. šířky a délky filmu v podobě, ve které bude promítán.
Například film o šířce 35 mm (čtyři nařezané pásy o 8 mm) a délce 100 m, je považován za 8 mm film o délce 400 m.

–

3706 10 99

3207404000 80-Sklo ve formě vloček o délce 0,1 mm nebo více, avšak nepřesahující 3,5 mm a o tloušťce 2 mikrometry nebo více, avšak nepřesahující 5 mikrometrů; sklo ve formě prášku nebo granulí obsahující 99 % hmotnostních nebo více oxidu křemičitého

3207 40 40 a 3207 40 85-Skleněné frity a jiné sklo, ve formě prášku, granulí, šupinek nebo vloček

Do těchto podpoložek patří:
1. skleněné frity, tj. výrobky získané náhlým ochlazením taveniny nebo pasty, vzniklé roztavením původních složek skla, ve vodě. Mezi tyto složky patří například oxid křemičitý, uhličitan sodný, uhličitan hořečnatý, uhličitan barnatý, uhličitan draselný, uhličitan vápenatý, síran sodný, síran draselný, dusičnan sodný, dusičnan draselný, oxidy olova (klejt a červené olovo), kaolin, živec, borax a kyselina boritá.
Skleněné frity těchto podpoložek se používají hlavně pro přípravu směsí pro zeskelnění. Mohou se rozeznat od frit podpoložek 3207 20 10 a 3207 20 90 tím, že neobsahují pigmenty, kalidla nebo oxidy usnadňující přilnavost povlaku ke kovovým povrchům a tím, že dávají, po tepelném zeskelnění, povrch více méně průhledný, ale ne jednotně průhledný nebo barevný;
2. skleněný prášek a granule získané drcením a mletím polámaného a odpadového skleněného zboží. Tyto výrobky, stejně jako určité druhy frit odstavce 1 výše, se používají k přípravě brusných papírů a textilií, jsou aglomerovány (slinované) do tvarů disků, desek, tub atd. a používají se k různým laboratorním účelům;
3. „emailové sklo“ ve formě prášku, granulí atd., které je speciálním sklem používaným ke zdobení skleněných výrobků. Normálně taje mezi 540 a 600 °C na průhlednou hmotu, obyčejně barevnou. Ve větším množství patří do položky 7001 00, v tyčích, prutech nebo trubkách patří do podpoložky 7002 20 90 nebo 7002 39 00;
4. sklo v šupinkách nebo vločkách, ať už barevné nebo stříbřené, používané pro ozdobu a získané drcením malých kulovitých bublin foukaného skla;
5. vitrit, známý též jako pěnové sklo, v prášku nebo granulích, získaný z bílé, šedé nebo černé houbovité hmoty, závislý na nečistotách, které obsahuje, a používaný hlavně k výrobě elektrických izolátorů (např. patice elektrických žárovek).
Do těchto podpoložek nepatří skleněné mikrokuličky k potažení promítacích ploch, elektronických zobrazovacích panelů atd. (podpoložka 7018 20 00).

–

3207 40 40