3904-Polymery vinylchloridu nebo jiných halogenolefinů, v primárních formách
Vinylový polymer je polymer, jehož monomer odpovídá vzorci:
kde vazba C–X není ani vazba uhlík-uhlík, ani vazba uhlík-vodík.
–
3904
3904-Polymery vinylchloridu nebo jiných halogenolefinů, v primárních formách
Vinylový polymer je polymer, jehož monomer odpovídá vzorci:
kde vazba C–X není ani vazba uhlík-uhlík, ani vazba uhlík-vodík.
–
3904
3903 11 00 a 3903 19 00-Polystyren
Použije se, mutatis mutandis, vysvětlivka k podpoložkám 3901 10 10 a 3901 10 90, první odstavec.
–
3903 19 00 40
3902 10 00-Polypropylen
Použije se, mutatis mutandis, vysvětlivka k podpoložkám 3901 10 10 a 3901 10 90, první odstavec.
Do této podpoložky nepatří kapalný polypropylen, pokud není v souladu s poznámkou 3 a) k této kapitole (například tripropylen nebo tetrapropylen) (podpoložky 2710 12 11 až 2710 19 99).
–
3902 10 00 40
3901 10 10 a 3901 10 90-Polyethylen o hustotě nižší než 0,94
Do této podpoložky patří pouze homopolymery ethylenu, tj. polymery, ve kterých ethylen činí 95 % hmotnostních nebo více z celkového obsahu polymeru.
Hustota polyethylenu musí být určena pro polymer bez přísad.
Kapalný polyethylen sem patří pouze tehdy, pokud splňuje podmínky stanovené v poznámce 3 a) k této kapitole. Jinak patří do podpoložek 2710 12 11 až 2710 19 99.
Polyethylenové vosky se zařazují do čísla 3404.
–
3901 10 10 40
–
3826 00 10 40
3815 90 10 a 3815 90 90-Ostatní
Do těchto podpoložek patří směsi založené na sloučeninách, jejichž podstata a poměry se různí podle chemické reakce, která má být katalyzována. Často jsou používány ve výrobě plastů, mnohdy pod označeními jako iniciátory, přenosová činidla, terminátory nebo telomery a síťovací činidla.
Patří mezi ně:
1. „radikálové“ katalyzátory
Jsou to přípravky, založené na organických sloučeninách, které se zvolna rozkládají za reakčních podmínek a poskytují fragmenty, které při srážkách s původním monomerem upřednostňují tvorbu vazby a vznik nového volného radikálu schopného opakovat proces a propagovat řetězec.
Mezi nimi jsou:
a) přípravky na bázi organických peroxidů typu R–O–O–R′ (organické roztoky peroxidů jako jsou acetyl a dibenzoyl peroxidy). Během reakce vznikají radikály RO· a R′O· a působí jako aktivátory;
b) přípravky založené na azosloučeninách (jako je azobisisobutyronitril), které se rozkládají v průběhu reakce, uvolňují dusík a tvoří volné radikály;
c) redoxní přípravky (například směs peroxidu draselného a dodecylmerkaptanu), u kterých vzniká aktivující radikál v důsledku redoxní reakce.
2. iontové katalyzátory
Jsou to obvykle organické roztoky sloučenin, které generují ionty schopné se připojit na dvojnou vazbu a reprodukovat aktivní místo ve vzniklém produktu.
Zahrnují:
a) katalyzátory zieglerova typu pro výrobu polyolefinů (například směs titanu a triethylaluminia);
b) katalyzátory ziegler-nattova typu (stereokatalyzátory, orientující katalyzátory), jako je směs chloridu titanitého a trialkylaluminia, pro přípravu izotaktického polypropylenu a blokových kopolymerů ethylenu-olefinu;
c) katalyzátory pro přípravu polyuretanů (například směs triethylendiaminu a sloučenin cínu);
d) katalyzátory pro výrobu aminoplastů (například kyselina fosforečná v organickém rozpouštědle).
3. katalyzátory pro polykondenzační reakce
Jsou to přípravky založené na rozličných sloučeninách (například směs octanu vápenatého, oxidu antimonitého, alkoholátů titanu atd.).
–
3815 90 90 40